Elektrický izolant je látka , která nevede elektrický proud . Elektrický izolant neobsahuje volné cástice s elektrickým nábojem , nebo je obsahuje v zanedbatelném množství. Zamezuje prutoku elektrického proudu mezi vodici, které mají rozdílný elektrický potenciál .

Dobrými izolanty jsou porcelán , sklo , vetšina plastu , drevo , papír , za normálních podmínek i vzduch nebo jiné plyny .

Od slova izolátor se odvozují ruzné pojmy:

• ideální izolant - látka absolutne nevodivá, neobsahuje žádné nosice el. náboje, v praxi se nevyskytuje, ale používá se pro zjednodušení výpoctu
• reálný izolant - materiál, kde se malý pocet nosicu el. náboju vyskytuje. Když vložíme takovou látku do el. pole, vede malý proud.
• izolátor - výrobek z izolantu – hotový materiál – napr. ze skla, porcelánu, keramiky
• izolace - izolacní soustava elektrotechnických zarízení vytvorená casto z ruzných typu izolátoru (na ruzných místech jsou potreba ruzné izolacní vlastnosti)

Rozdíl izolantu a dielektrika

Casto se zamenují pojmy izolant a dielektrikum . Dielektrikum je izolant, který má schopnost polarizace , kdežto izolant samotný tuto možnost nemá.

Použití elektrických izolantu

Elektrické izolanty se používají predevším k izolaci elektrických vodicu (kabelu), k oddelení vodivých cástí spotrebicu , ke zvýšení kapacity kondenzátoru .

Izolátor je mechanický díl z nevodivého materiálu ( izolantu ), který slouží k elektrickému oddelení ruzných predmetu. Vetšinou slouží k mechanickému uchycení elektrického vodice, aniž by pritom došlo k elektrickému spojení tohoto vodice s predmetem, k nemuž je uchycen.

Izolátory bývají z ruzných materiálu, nejcasteji je to porcelán , sklo , kompozitní materiály nebo plast .